2 Corinthians 1
1 Pavel, apoštol Ježíše Krista, podle Boží vůle, a Timotheos, bratr, Božímu shromáždění, jež je v Korintě, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii:
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.
3 Veleben budiž ten, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec slitování a Bůh všeho povzbuzení,
4 jenž nás povzbuzuje při vší naší tísni, takže my můžeme ty, kdo jsou v jakékoli tísni povzbuzovat tím povzbuzením, jímž jsme sami od Boha povzbuzováni,
5 protože jak se vůči nám rozmáhají KRISTOVA utrpení, tak se skrze KRISTA rozmáhá i naše povzbuzení.
6 Avšak buď že jsme tísněni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, jež se působí v trpělivém snášení týchž utrpení, jimiž trpíme i my,
7 (a naše naděje o vás je pevná,) nebo že jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení a záchranu, neboť víme, že jste účastníky jak utrpení, tak i povzbuzení.
8 Neradi bychom totiž, bratři, byste byli neznalí stran naší tísně, jež [nám] nastala v Asii, že na nás dolehla nad naši sílu nadměrná tíže, takže jsme propadli beznaději i stran toho, že budeme dále žít;
9 ano, sami jsme v sobě samých přijali rozsudek smrti, abychom spoléhali ne sami na sebe, nýbrž na Boha, jenž křísí mrtvé,
10 jenž nás z tak veliké smrti vyprostil a vyprošťuje, v něhož doufáme, že nás i nadále bude vyprošťovat,
11 i za vaší společné pomoci prosbou za nás, aby dar, udělený nám prostřednictvím mnoha osob, se stal předmětem díků mnoha osob za nás.
12 Vždyť toto je naše chlouba: Svědectví našeho svědomí, že jsme se ve světě, a nadevše vůči vám, chovali v prostotě a upřímnosti před Bohem (ne v moudrosti masa, nýbrž v Boží milosti);
13 nepíšeme vám přece jiných věcí než jen ty, jež dobře znáte a uznáváte, a doufám, že až do konce budete uznávat
14 tak, jako jste zčásti uznali nás, že jsme vaše chlouba, právě tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše.
15 A s touto důvěrou jsem prve zamýšlel přijít k vám, abyste měli druhou přízeň,
16 a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být vyprovozen do Júdska.
17 Nuže, cožpak jsem se snad zachoval lehkomyslně, když jsem toto zamýšlel? Anebo zamýšlím, co zamýšlím, po způsobu masa, aby při mně bylo ano, ano i ne, ne?
18 Ba, jako že je Bůh věrný, naše slovo k vám není ano i ne;
19 Boží Syn, Ježíš Kristus, jenž byl mezi vámi kázán skrze nás, - skrze mne a Silvana a Timothea, - se přece nestal nějakým ano i ne, nýbrž v něm nastalo a trvá ano,
20 neboť kolik je Božích příslibů, v něm je ano a v něm je AMÉN, Bohu k slávě skrze nás.
21 Ten pak, jenž nás s vámi upevňuje v Krista a pomazal nás, je Bůh,
22 jenž si nás i zpečetil a v našich srdcích dal závdavek Ducha.
23 Já se však dovolávám Boha jako svědka na svou duši, že jsem do Korintu zatím proto nepřišel, bych vás šetřil;
24 ne že nad vaší věrou panujeme, nýbrž jsme spolupracovníci vaší radosti; vždyť věrou stojíte.